26. 05. 2015Gabriela Bártová „Teď opravdu ŽIJU“

Je krásná, milá a v uspěchané době, plné feminismu, navíc vyznává tradiční hodnoty a svou poměrně novou mateřskou roli si plně užívá. Modelka Gabriela Bártová, manželka známého zpěváka Václava Noida Bárty, měla tradiční i veselku: jak sama říká – „Byla to pravá jihočeská.“

Maminkou jste půl roku a na dnešní poměry možná i brzy, v 26 letech. Odkdy jste toužila po rodině?

Vždycky jsem chtěla dítě brzy, už snad od 18 let, ale to se ještě nenašel ten správný tatínek J Asi to mám dáno i tím, že jsem učitelka – i když mi všichni říkali „počkej, až uvidíš děti ve škole, tak tě ty mateřské pudy brzy přejdou a odradí tě to.“ Ale naopak, tím větší lákadlo bylo své vlastní děti mít.

A jak jste poznala, že manžel je ten NEJ pro založení rodiny a svatbu?

Byla v tom asi příroda a nějaké „živočišno“, jednouše jsem to věděla. Z toho, jak se ke mně choval, cítila jsem z něj oporu, a že si rozumíme. To je hodně podstatné východisko i pro budoucí výchovu dětí. Myslíme i jednáme stejně a budeme tak přistupovat i k dětem.

Jak vás změnilo mateřství?

Až teď si myslím, že žena opravdu žije – když má dítě a stará se o rodinu. Mám to odmalička, jsem asi stvořená pro to vychovávat, organizovat a žít pro někoho. Neznamená to být uvázaná jen na domácnost, ráda i pracuju, ale rodina je úplně to nejdůležitější. Myslím, že by žena měla plnit svůj ženský úkol, protože jsme se pro něj všechny narodily.

Malé miminko je ale obvykle náročné a pro ženu, která je mámou poprvé, o to více.

Terezka toho přes den moc nenaspí, ale v noci mi to vynahradí. Fakt ale je, že toho přes den moc nestihnu – ale jinak je klidná, usměvavá a šťastná. Řekla bych, že je všechno přesně tak, jak má být. Vlastně mi vyšly i představy, v těhotenství jsem často přemýšlela, jak bude vypadat, namíchaná ze mě a manžela. A je to přesně tak, oči má po něm a nosánek po mně.

Vzpomínáte ráda na těhotenství a porod?

Porod je krásná věc plna adrenalinu. Šestinedělí už bylo horší, velkou roli hrála psychika. Nikdo mě nepřipravil na to, že až šestinedělí je ten pravý mateřský „boom“ hormonů a mám pocit, že něco z něj přetrvává doteď. Mám o malou velký strach, ochranářské sklony, a zprvu mi vadilo, i když na ni někdo cizí sahal nebo si ji chtěl třeba pochovat.

Pomohl vám v těžších chvílích manžel?

Jednoznačně, byl mi obrovskou oporou. Ze začátku jsem to se strachem přeháněla, k malé nesměl kromě nás vůbec nikdo. Vašek byl ta klidná síla, která mě vracela zpátky na zem. Stačilo říct „neblázni, buď v klidu, je to normální malý človíček“ a to mi obrovsky pomohlo. Manžel je skvělý táta, starostlivý, hodný, kdykoliv to jde, je s námi. Občas se i bojí nás samotné někam pustit, aby nás někdo neukradl J a nedávno si udělal zbrojní pas, aby rodinu uměl chránit.

Vdávala jste se těhotná, to asi nebyl plán?

Určitě ne, ale nakonec jsem byla ráda.  Vašek se rozhodl, že mě požádá o ruku, až se dozví pohlaví dítěte. V první chvíli nám tedy řekli, že to bude na 99% chlapeček. Když jsme se to dozvěděli, požádal mě o ruku, to byl asi přelom 4.-5. měsíce těhotenství. Rovnou říkal, že si mě chce vzít, dokud jsem těhotná, aby se miminko narodilo do úplné rodiny. Na přípravy moc času nebylo, protože jsem se nechtěla vdávat s velkým bříškem a navíc jsme odjeli ještě do Itálie na dovolenou.

Ve vašem případě to tedy nebyla otázka velkého chystání na veselku.

Všechno jsem řešila přes telefony a maily a navíc jsem měla absolutně konkrétní představu o všem – místě, prostředí, hostině. Měla jsem svatební koordinátorku a na všechno nakonec asi jen dva týdny. Postahovala jsem obrázky z internetu se zadáním: „takhle bychom chtěli, aby to vypadalo.“ Zkrátka vysněná svatba.

A co svatební šaty? Výběr v těhotenství je asi omezený.

Šaty jsem měla skutečně vždycky vysněné jiné, toužila jsem být pravou princeznou ve „velkých bílých.“ Nakonec jsme s návrhářkou Terezou Sabáčkovou volily antický styl, šaty volné přes bříško. Když si vzpomenu, jak se mi bříško zvětšovalo a šaty byly menší a menší…krása. Nakonec mi tenhle styl sedl a cítila jsem se výborně.

Svatba vlastně probíhala ve třech, s Terezkou na cestě.

Nikdy jsem si nemyslela, že se budu vdávat těhotná, ale nakonec jsem za to byla šťastná. Už ta představa, že si nás Vašek bere vlastně obě dvě, byla hodně emotivní a celý obřad také. I pusu dával mně i bříšku, ráda na to vzpomínám. Se svatbou přišla ještě větší vzájemná důvěra, přijde mi, že teď jsme tým se vším všudy, nechtěla bych se jmenovat jinak, než má dcera.

Jaké jste volili prstýnky a kytici?

Prstýnky máme podobné, kombinaci bílého a žlutého zlata, já totiž nosím ráda oboje, takže je to i praktické. A kytici jsem měla ze smetanově bílých růží, mých oblíbených květin.

A svatba byla pravá jihočeská?

Pocházím z jižních Čech, chtěla jsem se vdávat tam, a nakonec to bylo se vším všudy. Nad ránem se totiž seběhla i pravá svatební rvačka, kdy létalo vzduchem jídlo. My jsme to už neviděli, ale kamarádi nám ráno všechno vyprávěli.

Pár měsíců po porodu jste v neuvěřitelné formě, prozraďte, jak na to!

Moc děkuji za kompliment, ze začátku to šlo samo, stres a kojení udělaly své. Ale patřím k těm šťastným, kterým mateřství prospělo, pamatuji se, jak jsem se po návratu z porodnice podívala do zrcadla se slovy „wow,“ já jsem ženská! J Plnější tvary na těch pravých místech totiž normálně nemám. Potřebovala bych teď začít postavu zpevňovat, ale nejraději mám přirozený sport, ne nějaké organizované fitcentrum. I proto se těším na nadcházející teplé dny, kdy vyrazím na brusle nebo plavat, ale nechce se mi odcházet od malé. Nejhezčí bude, až všechno budu moct dělat s ní!

V Plzni jste nedávno předváděla svatební šaty – jak jste si při tom zavzpomínala a vracíte se intenzivněji k práci modelky?

Modeling mě baví, je to příjemný koníček, u kterého se dají přivydělat slušné peníze, ale priorita to pro mě není, rodina je hlavní. Jsem vždycky ráda, když si na sebe mohu obléct svatební šaty, cítím se pokaždé jako princezna.

Plánujete další miminko?

Když byla Terezka malinká, říkala jsem si, že bych chtěla brzy znovu otěhotnět, aby byl mezi dětmi věkový rozdíl do dvou let, ale když teď vidím, jak toho moc nestíhám, tak představa, že malá začíná chodit a já mám další bříško nebo miminko….asi to přehodnotím, mám pocit, že bych si pak ani jedno tak detailně neužila.

Tereza Víchová, svatební katalog.cz; Foto: Petr Fiala